Pohledy ho historie světových IT firem (2): IBM

Člověk |

Historie IBM sahá až do předminulého století, což z ní dnes činí nejstarší společnost na trhu výpočetní technologie. Když v roce 1890 probíhalo ve Spojených státech sčítání lidu, ukázalo se, že dosavadní výpočetní metody jsou zastaralé. Z tohoto důvodu byl vyhlášen konkurz, pomocí něhož se měly najít výkonnější metody pro sčítání velkého objemu dat.




Poznámka Pavel Houser: Následující seriál vycházel v roce 2007 v časopisu Business World. Na Science Worldu zveřejňujeme verzi textů před redakčními úpravami. Aktuálnost údajů je samozřejmě ovlivněna ročním zpožděním od původního vydání, nicméně i tak se domnívám, že seriál zde stojí za zveřejnění.

Pruhované logo s písmeny IBM najdeme jak na osobních počítačích a noteboocích, tak na nejvýkonnějších superpočítačích světa. Firma, neodmyslitelně spjatá s vývojem počítačů a nástupem PC, patří zároveň mezi největší technologické inovátory na světě.

Renomovaná společnost s dlouholetou tradicí v prodeji kvalitní kancelářské techniky. Takto vnímali IBM lidé z různých koutů světa do druhé poloviny 20. století. Právě tradice této společnosti byla jedním z důvodů, proč široká veřejnost začala brát počítače vážně. Nikoli jako pouhou hračku pro několik vyvolených, ale jako nástroj, který v kancelářích výrazně ulehčuje práci. Nástup osobních počítačů s sebou přinesl nejen proměnu kanceláří, ale i životního stylu. IBM PC měl premiéru v roce 1981 a jeho uvedení provázela reklamní kampaň, která využila známou figurku tuláka Charlieho Chaplina. Zatímco do konce roku 1981 IBM prodala 13 tisíc osobních počítačů, v následujícím roce společnost expedovala stejné množství i v pouhém jednom dni. Zrodil se fenomén.

Na počátku byly děrné štítky

Historie IBM sahá až do předminulého století, což z ní dnes činí nejstarší společnost na trhu výpočetní technologie. Když v roce 1890 probíhalo ve Spojených státech sčítání lidu, ukázalo se, že dosavadní výpočetní metody jsou zastaralé. Z tohoto důvodu byl vyhlášen konkurz, pomocí něhož se měly najít výkonnější metody pro sčítání velkého objemu dat. V konkurzu obstál německý imigrant Herman Hollerith, který komisi představil stroj ke čtení dat z děrovacích štítků. Tento vynález, i když ne zcela původní, se stal předstupněm k bouřlivému rozvoji informačních technologií v druhé polovině 20. století.
Hollerithova myšlenka přitom vznikla zcela náhodně. Jeho příbuzný, jenž pracoval v textilním průmyslu, ho informoval o novém tkalcovském stavu, který dokáže bezchybně utkat i nejsložitější vzory. Jednalo se o tzv. „žakárový stroj“ využívající řídícího mechanismu, který se skládal z listu papíru, do něhož byl vytlačen děrovaný vzor. Přitlačením háčku z pružinového drátu na papír prošel háček skrz dírku a nadzvedl požadované vlákno, čímž došlo k automatizaci procesu tkaní i těch nejsložitějších vzorů. Tento princip zaujal i britského matematika Charlese Babbagea, jehož výpočetní stroje poháněné párou ovšem zůstaly pouhými prototypy. Hollerith tento postup upravil tak, že využil papírových štítků o velikosti dolarové bankovky, neboť stroje na třídění těchto bankovek již existovaly. Zkonstruoval třídicí systém, který dokázal vysokou rychlostí porovnávat veškerá data. Na tomto úspěchu Hollerith v roce 1896 svými společníky založil společnost Tabulating Machine Company. Firma později zfúzovala s dvěma dalšími podniky a dostala název Computing-Tabulating-Recording Corporation (CTR). Kromě úspěšných elektrických strojů využívajících k třídění dat děrných štítků se zabývala prodejem obchodních vah a součástek do domácích přístrojů. Společnost sídlila v New Yorku, ale měla řadu poboček ve Spojených státech a Kanadě, později dokonce i v Evropě, Jižní Americe a Asii.
Úspěšný obchodní rozvoj společnosti byl především dílem Thomase J. Watsona Sr., který se díky svým schopnostem stal brzy jejím prezidentem. Pod jeho taktovkou byla CTR v roce 1924 přejmenována na International Business Machines (IBM). To už šlo o poměrně silnou firmu, která si navíc s novým názvem začínala budovat mezinárodní věhlas. Záhy společnost prověřila světová krize na počátku 30. let 20. století. A společnost obstála! Zatímco se růst takřka celé ekonomie Spojených států zastavil, IBM prosperovala. Thomas Watson kladl velký důraz nejen na spokojenost zákazníků, ale i svých zaměstnanců. IBM byla mezi prvními firmami, které poskytovaly skupinové životní pojištění (od roku 1934), podporu pozůstalých (1935) či placené dovolené (1936). V této době se IBM stala největší firmou pro kancelářskou a výpočetní techniku na světě. Růst nezastavilo ani několik vleklých soudních sporů, z nichž nejvážnější byl spor s ministerstvem spravedlnosti, které společnost obvinilo, že má monopolní postavení na trhu s děrnoštítkovými stroji.
Za určitý zlom ve vývoji IBM lze považovat období druhé světové války. Thomas Watson dal veškeré zařízení k dispozici vládě Spojených států, přičemž výrobní program byl upraven a v továrnách se vyráběly např. součástky k automatickým zbraním, včetně zaměřovačů pro bombardéry, pušek či částí motorů. Válečná léta také obrátila pozornost firmy k novým trendům, které představovaly první elektronické počítače.

Počítače. Nejistá oblast?

Vývoj prvního počítače Automatic Sequence Controlled Calculator, označovaný jako Mark I, trval šest let a jeho konstrukci vedl matematik a fyzik Howard Aiken, jenž vycházel z myšlenek Charlese Babbageho, stejně jako Herman Hollerith. Mark I byl zprovozněn v roce 1944. Nedisponoval ještě vnitřní pamětí, program stále ještě představovaly děrné pásky. Jednalo se o stroj, jehož délka byla více než 10 metrů a který vážil 5 tun. Protože ještě neobsahoval elektronky, byl nesmírně pomalý. Při výpočtech navíc nadělal mnoho hluku a den co den bylo k jeho chlazení potřeba několik tun ledu. I když jeho výpočetní rychlost (zprostředkovaná pouhými elektromechanickými přepínači) zahanbí dnes levné kalkulátory, nelze popřít, že Mark I představuje významný mezník ve vývoji výpočetní techniky.
V polovině 40. let nastoupil do čela společnosti Thomase J. Watson Jr. (1914-1993), který zúročil odkaz svého otce. Tím, že se plně soustředil na tehdy ještě nejistou oblast počítačů, přivedl IBM do společnosti firem, jejichž obrat se pohybuje v řádu miliardy dolarů. S jeho jménem je spjat zejména vývoj počítačů druhé a třetí generace, kdy klasické děrnoštítkové zařízení bylo rychle vystřídáno novějšími technologiemi. Jakýmsi přechodem mezi štítkem a pamětí byl model IBM 604. Jednalo se sice ještě o děrnoštítkový tabelátor, ale již plně postavený na elektronkách.
Za první skutečný počítač společnosti je považován IBM 701, který sestrojili výzkumníci společnosti na začátku 50. let minulého století. Byl označován také jako „Defence Calculator“, neboť firma jej prezentovala jako vlastní přínos k obraně USA v době korejské války. Díky vakuovým elektronkám, jež nahradily elektromechanické spínače, byl o výrazně rychlejší: dokázal vykonat 17 tisíc operací za sekundu. Využíval již vnitřní paměť, přičemž vnější paměť zprostředkovávala magnetická páska. Počítače IBM 701 se vyráběly i na zakázku. Ačkoli byly výhradně určeny pro výzkumné práce a účely vlády, lze zároveň říci, že díky svým inovacím (elektronky, magnetická paměť) vytyčovaly cestu, jež vedla i do komerčních společností, kde se začaly uplatňovat v účetnictví.
Elektronky koncem 50. let vystřídaly tranzistory. IBM 7090 byl jedním z prvních plně tranzistorových počítačů a byl využíván ve vojenském letectví, v oblasti, která vývoj elektronických počítačů výrazně urychlila. Byl ale také využit pro řízení kosmických letů programu Mercury a Gemini. Modernizovaná verze IBM 7094 sloužila pro vědecké účely. Jedním z dalších významných objevů, jimiž se IBM znovu zapsala do dějin informačních technologií, byla magnetická disková paměť, která se poprvé objevila v modelu IBM RAMAC 350.
Jestliže v 50. letech akceleroval rozvoj hardwaru (sálové počítače, diskové systémy), ani vývoj příslušného softwarové vybavení nezůstával pozadu. V roce 1957 představila společnost programovací jazyk FORTRAN (Formula Transtation), který se stal nejpoužívanějším jazykem pro numerické a vědecké aplikace. Zmíněný počítač IBM 7090 tento jazyk již podporoval. Následovaly další programovací jazyky, z nichž širokého uplatnění našel COBOL (Common Business Oriented Language, 1958), určený pro oblast obchodu a zpracování dat. Tento jazyk umožňoval velmi precizní práci se složitými datovými strukturami a po celá desetiletí byl nejvhodnějším nástrojem pro práci s databázemi. Více než polovina fungujících programů do poloviny 80. let byla vytvořena právě v něm.
V 60. letech se špičkový výzkum IBM soustředil i na konstrukci výkonných superpočítačů. Prvním byl Stretch z roku 1961, zabírající plochu 225 metrů čtverečních a vážící 31 tun. Vyrobilo se sedm kusů a byly používány v armádě a atomovém průmyslu. (Superpočítače, viz rámeček.)
Revoluční změnu v oblasti počítačů určených pro běžný trh představoval IBM System/360. Jednalo se totiž o první rozsáhlou skupinu počítačů, které používaly vzájemně kompatibilní software a periferní vybavení. Zákazníci si tedy již nemuseli kupovat zcela nové systémy, ale mohli jednoduše části svého hardwaru vyměnit či rozšířit. To byla zásadní novinka, neboť do té doby byly počítače nekompatibilní a nárůst potřeb uživatele znamenal investici do zcela nového stroje.

Zrod PC

12. srpen roku 1981 lze označit za nenápadný začátek nové éry, kdy se informační technologie začaly prosazovat do všedního života lidí civilizovaného světa. Toho dne totiž společnost představila osobní počítač IBM 5150. Nikdo v té době nemohl tušit, jakou revoluci v informačních technologiích tento počítač způsobí.
Ačkoli osobní počítač není vynálezem IBM, společnost vytvořila jeho standardy. IBM PC bylo postaveno na mikroprocesoru Intel 8088, ve vybavení měl paměť RAM 40-640 KB, klávesnici, monochromatický nebo barevný displej, disketu, tiskárnu, připojení na asynchronní komunikační linku, na magnetofon a na televizní obrazovku. Do programového vybavení patřily jazyky BASIC, DOS a kompilátor jazyka Pascal. A aplikační programy? Vždyť právě ty umožnily, aby se „písíčko“ prosadilo. Jednalo se například o textový editor EasyWriter, tabulkový procesor VisiCalc, ale také o hru Donkey.
Personal Computer, spojující veškeré klady a výhody počítače do jednoho malého stroje, umožnil zkrátka „demokratizaci“ počítačů. Svým vybavením, výkonem a snadnou obsluhou, stejně jako spolehlivostí a výhodnou cenou, představoval počítač vhodné řešení pro práci v kancelářích a školách, ale i pro osobní domácí použití. Osobní počítač měl na trhu tak velký úspěch, že se stal průmyslovým standardem, s nímž se porovnávaly ostatní počítače tohoto typu.
Z jakého důvodu uspěl právě IBM? Otázku nelze jednoznačně odpovědět, ale značnou roli nepochybně sehrála skutečnost, že značka IBM byla pro kanceláře zárukou kvality. John Akers, který byl prezidentem IBM v druhé polovině 80. let, prozíravě přenechal část trhu, zabývající se výrobou psacích strojů a klávesnic, jiným firmám. Namísto toho podpořil velkými částkami výzkum, který se právě za jeho období nesmírně rozšířil. IBM je držitelem neuvěřitelných 38 tisíc patentů a v posledním desetiletí jeho výzkumníci přihlásili více patentů než deset největších počítačových firem dohromady. Problémem však bylo, že i přes investice do výzkumu začala společnost na počátku 90. let vlivem dravé konkurence stagnovat (podle výroční zprávy z roku 1993 překročily čisté ztráty částku 8 miliard dolarů).
Situaci měl napravit nový prezident společnosti Louis V. Gerstner, který do té doby působil ve vedení American Express. Aby stabilizovat firmu, musel Gerstner vytvořit nejen novou obchodní strategii, ale rovněž se uchýlit k řadě nepopulárním krokům, jakými jsou zvláště snižování počtu zaměstnanců a omezení výzkumu. Jeho pozici znesnadňovala skutečnost, že musel navíc čelit stoupajícímu tlaku na rozdělení IBM do několika nezávislých společností, což rozhodně odmítal. Místo toho se snažil využít vynikající značky, kterou IBM představovala na celosvětovém trhu výpočetní techniky, a optimalizoval nabídku komplexních informačních technologií jak pro velké firmy, tak pro malé zákazníky.
Jestliže Gerstnerovi se podařilo ozdravit společnost a udržet její vysokou konkurenceschopnost, přesto se pár let po jeho odchodu z nejvyšší pozice odhodlala společnost ke kroku, který řadě nezasvěcených musel vyrazit dech. IBM, tvůrce fenoménu osobního počítače, ukončila v roce 2004 výrobu PC, která byla dlouhodobě ve ztrátě, a prodala ji čínské společnosti Lenovo. Číňané za ni zaplatili 1,25 miliardy dolarů, zhruba půl miliardy dolarů pak činil dluh, který převzali. IBM na oplatku získala přibližně osmnáct procent akcií Lenovo. Řada analytiků hovořila o podivném obchodu, ale současný prezident společnosti Samuel Palmisano o úspěchu transakce nepochybuje. Budoucnost podle něj není ve výrobě „železa“, ale v IT řešeních na míru (computing on-demand), vyspělých produktech e-businessu a nanotechnologiích.

Z historie IBM
1896 Herman Hollerith založil Tabulating Machine Copany.
1911 Založena společnost Computing-Tabulating-Recording Company (CTR).
1924 CTR mění jméno na International Business Machines (IBM).
1932 Založena česká pobočka IBM v Praze
1944 Počítač Mark I vyvinutý ve spolupráci s Harvardskou univerzitou
1945 Vzniklo Thomas J. Watson Research Center zaměřené na vývoj výpočetní techniky.
1953 IBM 650 – první komerčně vyráběný počítač (společnost jich do stažení z trhu v roce 1969 prodala 1 500).
1956 První pevný disk nazývaný RAMAC.
1957 Na trh uveden programovací jazyk FORTRAN, který byl více než dvacet let nejrozšířenějším programem pro technické a vědecké výpočty.
1962 Rezervační systém SABER, vzor pro všechny následující rezervační systémy
1964 IBM Systém/360 – první rodina počítačů vyznačující se kompatibilitou.
1971 Na trh uveden floppy disk, standardní paměťové médium pro uchovávání osobních dat.
1981 IBM představila koncepci osobního počítače (PC), která se stala standardem.
1982 Začaly se prodávat první klony IBM PC. Magazín Time udělil PC titul Man of the Year
1983 IBM PCXT – první počítač se zabudovaným pevným diskem.
1992 IBM představuje notebook ThinkPad
1997 Superpočítač IBM 6000 SP (Deep Blue) poráží v šachu světového velmistra Garryho Kasparova; společnost představuje software pro e-business
2004 IBM ukončuje výrobu PC a prodává ji čínské společnosti Lenovo.

Osobnosti IBM
Herman Hollerith (1860-1929), americký matematik a vynálezce. Navrhl sčítací stroj na děrné štítky, který umožnil zkrátit výpočty při sčítání lidu z deseti na dva a půl roku. V roce 1896 založil Tabulating Machine Company, jednu ze tří firem, které se později sloučily a vytvořily společnost IBM.
Thomas J. Watson Sr. (1874-1956), první prezident IBM. Ze společnosti dokázal konkurenceschopnou a mezinárodně uznávanou firmu. Paradoxně proslul rovněž nepříliš šťastným výrokem: „Nemyslím si, že by na světovém trhu byla poptávka po více než pěti počítačích“ (1943).
Howard Aiken (1900-1973), profesor fyziky na Harvardově univerzitě. Za podpory IBM začal již v roce1939 pracovat na konstrukci ASCC (Automatic Sequence Controlled Calculator), později známého jako IBM Harvard Mark I, který lze označit za významný mezník v historii informačních technologií. Zkonstruoval i stroje s označením Harvard Mark II až IV, nicméně ty už neznamenaly takový přínos.
Thomas J. Watson Jr. (1914-1993), prezident IBM. Navázal na úspěch svého otce Thomase J. Watsona Sr. Během svého působení na nejvyšším postu společnosti (1952-1970) vytvořil z IBM průmyslového giganta, přičemž obrat vzrostl z 900 milionů dolarů na 8 miliard a počet zaměstnanců ze 72 000 na 270 000.V letech 1979-1981 působil jako velvyslanec USA v Sovětském svazu.
Edgar F. Codd (1923-2003), počítačový vědec, vyvinul systémy pro řízení bází dat, obzvláště relační databáze
John Backus (*1924), programátor. Šéf týmu, který vyvinul jeden z nejoblíbenějších programovacích jazyků – FORTRAN. Byl určen pro náročné numerické výpočty, programování vědeckých a technických aplikací. V roce 1977 mu byla udělena Turingova cena.
John Cocke (1925-2002), počítačový vědec. V letech 1956-1992 pracoval ve výzkumných laboratořích IBM, vyvinul např. RISC architekturu. Získal řadu významných ocenění, např. Turingovu cenu, Národní medaili za technologický přínos a Národní medaili za vědecký přínos.
Louis V. Gerstner (*1943), prezident IBM v letech 1993-2002. Navzdory stoupajícímu nátlaku na rozdělení IBM na několik oddělených nezávislých společností se Gerstner rozhodl udržet IBM pohromadě. Ve společnosti využil odbornou strategii, kterou získal během let ve firmě McKinsey & Co. Brzy po svém příchodu zahájil dramatickou akci na stabilizaci IBM. Tyto kroky zahrnovaly přebudování výrobní linky, snižování počtu pracovníků a provedení výrazné cenové redukce.

Nanotechnologie
„Nanotechnologie změní svět více, než se to podařilo od doby, kdy se člověk naučil číst a psát.“ Tato slova pronesl před několika roky americký vědec Ralph Merkle, a jestliže se tehdy zdála být poněkud nadsazená, dnes se o nich tolik nepochybuje. Nanotechnologie, společně s robotikou a genonickými biotechnologiemi, jsou považovány za obory 21. století. Do jejich rozvoje investují jak vyspělé státy, tak i soukromé společnosti částky v řádu milionů dolarů. Jedním z center výzkumu IBM v této oblasti je švýcarská Zurich Research Laboratory, založená v roce 1956. V 80. letech minulého století zde byly vyvinuta skenovací tunelová mikroskopie, jejíž princip umožnil pozorování a manipulaci s jednotlivými atomy. Nanotechnologie tak přestala být pouhým snem několika teoretiků. Skenovaní tunelová mikroskopie, lety vylepšovaná, umožnila lidskému oku nahlédnout na povrch hmoty v rozměru nanometru. Začalo se jí začalo využívat nejen v mikroelektronice (zvláště ke studiu a konstrukci polovodičů), ale především připravila půdu pro rozvoj nanotechnologie, oboru, který se započal mohutně rozvíjet na přelomu 20. a 21. století.

Viz také:
Pohledy ho historie světových IT firem (1): Xerox








Související články




Komentáře

30.07.2014, 05:25

.... áëàãîäàðñòâóþ!...

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.