Student World

Ekonomiky středověkých arabských států byly v době svého rozkvětu pozoruhodně vyspělé, alespoň v porovnání s tehdejší Evropou. Přesto ale v sobě obsahovaly značně archaické prvky.

Arabskou civilizaci v 8.-11. století máme spojenu s bohatstvím a recepcí antické vzdělanosti, vědy a filozofie, která pak mohla být zprostředkována opět Evropě. Tehdejší muslimské státy ovšem spíše než na antiku navazovaly na starověké říše Blízkého východu – byly tedy v řadě ohledů archaické.

Politické zřízení chalifátu vycházelo nejspíše z absolutismu sasánovské a přeneseně i achajmenovské perské říše. Ke staroorientálním říším upomíná například i rozšíření nucených prací. Na rozdíl od antiky i evropského středověku byla v rukou státu značná část půdy, která byla přidělována úředníkům namísto platu v penězích.

Oproti strnulým starověkým říším ale v arabském světě alespoň během jeho rozkvětu probíhaly čilé technologické inovace. Týkaly se jednak využití vodní energie a vody vůbec (záliba ve vodě je vzhledem k původu Arabů pochopitelná), za druhé pak státní podpory zavádění nových zemědělských plodin. Bylo běžné, že pokud nájemce osel přidělenou půdu nějakou novou plodinou, jejíž pěstování bylo na daném místě výhodné, zůstala mu pak část půdy jako soukromý majetek.
„Optimalizace“ zemědělství mezi různými částmi chalifátu byla významným prvkem hospodářské prosperity. Oproti staršímu období výrazně vzrostl počet plodin pěstovaných v jedné oblasti. Byla vypěstována řada nových odrůd ovocných stromů, vyspělé bylo tehdejší štěpařství.
Ale i zde existovaly oproti antice dosti tuhé regulace: obchod s půdou i zemědělskými produkty byl de facto pod kontrolou státu, koupě a prodeje byly v této oblasti často i státem vynucované. Daňová zátěž se obvykle počítala jako procento z úrody (s různými výjimkami, kdy například v suchých oblastech bylo uznáváno, že zemědělství vyžaduje vyšší náklady a výnosy byly proto zdaněny méně).

V oblasti finančnictví trpěli arabská ekonomika na jedné straně náboženským zákazem úvěru, což bývalo různě obcházeno. Naproti tomu zde ale vznikla řada nástrojů moderních, rozšířený byl například bezhotovostní platební styk s použitím šeků a směnek.

Arabové v době kolem přelomu tisíciletí ovládali obchod ve Středozemním moři a kontrolovali i výměnu zboží mezi Západem a Čínou. Na rozdíl od období Říma, kdy Evropa vyvážela především drahé kovy, ale nyní nastal problém. Zchudlá Evropa neměla co nabídnout, snad až na některé základní suroviny (dřevo, železo, obilí…). Luxusnější životní styl části evropské společnosti (ale třeba i samotná křesťanská liturgie vyžadující kadidlo) bylo proto třeba zajistit jediným, co zbývalo – vývozem bílých otroků (mamluků), po kterých byla v arabském světě velká poptávka.

Zdroj: Jarmila Bednaříková, Aleš Homola, Zdeněk Měřínský: Stěhování národů a východ Evropy: Byzanc, Slované, Arabové, Vyšehrad, Praha 2006

Poznámka: Zajímavá se v této souvislosti jeví podpora zavádění nových plodin, která kontrastuje s dnešní fóbií z „cizích“ rostlin, různých „invazí“ apod.

autor Pavel Houser