Student World

***opět páteční přetištění jednoho cca 5 let starého článku

Weinberg nejprve uvádí několik standardních výkladů:
– Útoky na vědu pod praporem kulturního relativismu, ideologického feminismu etc. (podle nátury lze doplnit: přívalu iracionality, ekologismu…)
– Útoky na vědu pocházejí z pozic postmoderny, neboť reprezentuje „velký a univerzální příběh“ (podobně jako monoteistická náboženství – a vzhledem k jejich oslabení lze vědu dokonce chápat jako poslední univerzální příběh, tedy nejlákavější cíl hodný útoku)
– Útoky pocházející z pozic antropologů a sociologů, kteří jsou zvyklí pozorovat spíše módu (např. tzv. přírodních národů). Konkrétní realizace experimentu je pak pro ně také módou, nikoliv důsledkem racionálního rozhodnutí. Vědci jsou naopak přesvědčení, že objevují cosi reálného, nikoliv „sociální konstrukce“. (zde by stálo za úvahu, že i pro vědeckou teorii má samozřejmě význam její estetičnost/elegance; to by dokonce vědu s postmodernou mohlo poněkud smiřovat)
– Weinberg uvádí i citát další osoby „Útok na vědu je symptomem širšího pocitu nenávisti k této civilizaci, kterou jsou posedlí mnozí západní intelektuálové.“ Věda je pak pro ně lákavým cílem, protože je, alespoň svým původem, výlučně západní; útok proti výtvarnému umění by zdaleka tak působivý nebyl, ježto to bylo provozováno ve všech kulturách.
(Weinberg ovšem vidí, že i věda je postupně provozována v dalších kulturách, kde je k ní mnohdy příznivější vztah než na Západě a kde vzhledem ke konkrétním okolnostem dokáží také více ocenit její praktické přínosy; tímto trendem pak averze k vědě zmizí podle něj nejspíš sama od sebe ve chvíli, kdy se věda stane skutečně celosvětovým fenoménem.)

Dobrá. Vše výše řečené je součástí polemiky, která byla xkrát přetřásána z obou stran. Cílem tohoto článku není ani tak oživovat diskusi na toto téma. Nejzajímavější na Weinbergově úvaze mi přijde její následující část. Všechny předešlé výklady totiž završuje hledáním původního zdroje problémů. Útok na vědu by pak podle něj mohl mít kořeny ve vědě samé, a to konkrétně v pozitivismu.
Pozitivismus se svým důrazem na přímo měřitelné jevy si posléze za terč svých útoků vybral i vědu samotnou. Kvantová teorie či superstruny se z pohledu pozitivisty opravdu prakticky neliší od okultismu. Navíc – pokud může antropolog či sociolog něco přímo sledovat, je to jistě chování vědců, sotva chování kvarků (tomu by ostatně stejně nerozuměl). Z toho pak vyplývá nahlížení na vědu jako na sociální proces (což je jistě oprávněné), ale přehlížení skutečnosti, že výsledky tohoto procesu jsou již – alespoň z pohledu jedné strany sporu – čímsi objektivním.
(Lehce bizarní, nicméně zcela logická, je podle Weinberga v této souvislosti otázka, zda sociologové a antropologové relativizují s podobnou razancí a chutí i své vlastní vědní obory; jak by mohly existovat sociální konstrukce, kdyby neexistovali lidé, kteří je vytvářejí?)

Pozitivismus ovšem negativně ovlivňoval vědu už před postmodernou a kulturním relativismem. Bránil prosazení přesvědčení kvantové fyziky, že vlnová funkce prostě popisuje realitu. Bojoval proti němu Einstein, když naopak tvrdil, že „každá teorie musí obsahovat i neměřitelné veličiny“.
Pozitivismus dokonce bránil už přijetí atomistické teorie – podle něj máme tvrdit, že dva díly vodíku se slučují s jedním dílem kyslíku a vše ostatní již je jen metafyzická spekulace.
Weinberg uvádí i příklad Waltera Kaufmanna, který objevil elektron dříve než Thompson a jeho měření bylo přesnější. Přesto se Kaufmann nezapsal do historie – díky svému pozitivistickému přesvědčení se prostě nedomníval, že by objevil novou částici. Thompson na základě této hypotézy podnikl nové experimenty, Kaufmann „nedělal nic“. Pozorování není možné uskutečnit bez nějaké předběžné teorie.

Zdroj: Steven Weinberg: Snění o finální teorii, Hynek, Praha, 1996

Ještě z jiného úhlu pohledu: Pozitivismus se svým důrazem na přímo měřitelné veličiny a dokazatelnost byl prostě pro vědu (nebo alespoň pro vědecké bádání s reálnou rychlostí) příliš silný. Jako efektivnější zřejmě se ukázalo pojetí, kdy teorie předchází experimentu a stačí, aby tato byla popperovsky falzifikovatelná.

autor Pavel Houser