Student World

Dnes pokládáme rychlost světla za jakýsi strop, přesto jí však přiřazujeme konečnou hodnotu. V minulosti se dlouho předpokládalo, že rychlost světla je nekonečná. Kdo poprvé dospěl k číslu 300 000 km/s?

První návrhy pokusů o měření rychlosti světla jsou dílem Galilea, který je navrhl krátce před svou smrtí v inkvizičním "polovězení". Po jeho smrti byly experimenty se zrcadly skutečně na svazích kolem Florencie realizovány, ovšem vzdálenost byla příliš malá a rychlost světla se tak dále jevila jako nekonečná.
Úspěch zaznamenal až dánský astronom Ole Romer, který tímto způsobem vysvětlil nepravidelnosti v oběhu Jupiterova měsíce Io. Romer předpokládal, že pokud se světlo šíří konečnou rychlostí, závisí chvíle, kdy spatříme východ Io, také na okamžité poloze Jupitera a Země. Pokud budou obě tělesa od sebe dále, potrvá světlu déle, než doletí k Zemi, a Jupiterův měsíc tedy vyjde později. Romer se tímto způsobem dostal k hodnotě asi 225 000 km/s, tedy poměrně blízko skutečnosti.
Mimochodem: Romer uvažoval v tomto případě rychlost světla jako konečnou, bez ohledu na to, jakým způsobem se všechna tělesa pohybují vůči sobě. To by se dalo chápat i jako první krok k teorii relativity. Spíše však šlo o to, že rychlost světla byla z jeho pohledu natolik větší než všechny další pohyby, že tyto prostě zanedbal.

Zdroj: David Bodanis: Životopis nejslavnější rovnice na světe, Dokořán, Praha, 2002

autor Pavel Houser