Nad knihou: Sen neboli Měsíční astronomie

Astronomie |

Sen neboli Měsíční astronomie je knihou o pohybu nebeských těles, jak by se jevila pozorovateli z Měsíce. Kepler ukazuje, že pro měsíčňany by byl na první pohled centrem vesmíru Měsíc. Tímto způsobem má být na základě zřejmé analogie zpochybněn geocentrismus a naopak propagován heliocentrismus.




Sen neboli Měsíční astronomie je knihou o pohybu nebeských těles, jak by se jevila pozorovateli z Měsíce. Kepler ukazuje, že pro měsíčňany by byl na první pohled centrem vesmíru Měsíc.
Tímto způsobem má být na základě zřejmé analogie zpochybněn geocentrismus a naopak propagován heliocentrismus. Keplera lze jistě ocenit pro zajímavý a didakticky dobře využitý nápad; ve své době vyžadovalo přijít na takový argument zřejmě značnou dávku abstrakce. Z hlediska dnešního čtenáře je na knize zajímavé spíše něco jiného…

Keplerovu obhajobu Kopernikova učení (kterou nakonec k tisku připravil až jeho syn Ludwig v roce 1634) dnes ocení ani ne tak zájemci o astronomii či dějiny a filozofii vědy, ale spíše milovníci určitého druhu literatury a umělé mytologie. Je to jakási zvláštní "metaliteratura" ve stylu třeba Eca nebo Borgese.
Už vlastní Keplerův text je vlastně vyprávěním o vyprávění (etc.), kdy vypravěč líčí, jak se mu zdál sen, ve kterém mu někdo vyprávěl o tom, co se děje démonům skákajícím mezi Měsícem a Zemí. Kdo má rád H. P. Lovecrafta, snad si v této souvislosti vzpomene třeba na Snové putování k neznámému Kadathu s kočkami skákajícími ze Země na měsíc.
Původní text navíc ustupuje do pozadí celé houštiny odkazů a narážek. Nacházíme se na samém konci renesance, kdy ještě trvá jakási obsese vším antickým. Kniha je tudíž plná různých odkazů na Platóna, Plútarcha, Cicera, ale třeba i Homéra, Plinia, Diogena Laertského či soudobé teology. Zjevná je také inspirace v Lúkiánových Pravdivých výmyslech, kde se rovněž popisuje fiktivní cesta na Měsíc. "Fiktivní geografie" v Keplerově textu je doplněna cestou na Island, odkud má být zvlášť příhodné spojení na Měsíc. Severská oblast také umožňuje uvést na scénu Tychona de Brahe, na kterého se zde Kepler odvolává jako na autoritu – v této souvislosti stojí za zmínku i podezření, že Kepler nechal svého kolegu ve skutečnosti otrávit. (Další odkazy: Islandská sopka Hekla jako místo vstupu do podsvětí, odkaz na konec filosofa Empedokla, který se podle jedné verze vrhl do jícnu Etny etc.).
Prvním výkladem doprovodil svůj text sám Kepler, další várkou poznámek (poznámek k poznámkám – Borges by měl jistě radost) jej opatřili překladatelé Alena a Petr Hadravovi. A pak je zde ještě obsáhlý doslov, výběr pramenů a doplňující "dobová" grafika (rytiny, nákresy).
Kepler svůj text transformoval do roviny alegorie, neboť v podobě takto hravé a zjevně ne zcela vážně míněné podobě se zřejmě cítil lépe chráněn proti nařčení kacířství či čarodějnictví. Může bez obav povolat na scénu démony, popisovat "šamanistické" magické praktiky obyvatel Islandu apod. Vše je náležitě zlehčené doprovodnými poznámkami a také tím, že jde o programově hypotetické vyprávění převzaté z n-té ruky, které se navíc odehrálo ve snu.
Text Kepler připravil k vydání až po smrti své matky, aby nemohl být použit proti ní – Keplerova matka Kateřina byla dlouho souzená pro čarodějnictví a i když se nakonec nařčení zbavila, krátce po svém osvobození zemřela (1622). Jak už bylo řečeno, rukopis se však podařilo vydat až po smrti tohoto astronoma.
Shrnuto: Jde o unikátní knihu, kterou ale nejspíš neocení každý. Doporučit ji určitě lze bibliofilům všeho druhu, literárním teoretikům, milovníkům umělé mytologie, kuriozit a blouznivé imaginace promíchané s neúprosnou abstraktní logikou. Listovat a studovat poznámky je zajímavější než čtení knihy na jeden zátah. A ještě jedna poznámka: Na to, že jde vlastně o jakousi bibliofilii, není Sen vůbec drahý.

****

Anotace vydavatele (Paseka):
Ve svém slavném Snu, vydaném až po autorově smrti, si slavný astronom Johannes Kepler pokoušel představit, jak to vypadá na Měsíci. Text je pozoruhodný nejen jako důkaz Keplerovy jasnozřivosti a abstraktní logiky, ale i pro jeho básnickou imaginaci a svéráznou formální strukturu.

Německý astronom Johannes Kepler (1571–1630) je celosvětově znám především jako autor tří zákonů o pohybu planet. Zasáhl však nejen do vývoje astronomie, ale i dalších věd, jakými jsou matematika, optika či krystalografie. V českých zemích je v povědomí rovněž jako výrazná osobnost pražského dvora císaře Rudolfa II., kam roku 1600 přesídlil na pozvání dánského astronoma Tychona Brahe a kde strávil celkem dvanáct let. Klasická filoložka PhDr. Alena Hadravová, CSc., (1956) je vědeckou pracovnicí Výzkumného centra pro dějiny vědy Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. Astrofyzik RNDr. Petr Hadrava, DrSc., (1951) je vědeckým pracovníkem Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Jejich vědecká aktivita se protíná na poli společného zájmu o dějiny středověké a raně novověké astronomie. Zabývají se vydáváním, překlady a interpretací odborných latinských textů dochovaných v rukopisech a starých tiscích. K jejich nejvýznamnějším edičním počinům v tomto směru patří kritické vydání traktátů o astrolábu mistra Křišťana z Prachatic, pocházejících z 15. století, a první český překlad klíčového spisu Tychona Brahe Přístroje obnovené astronomie, v němž Brahe shrnul své celoživotní dílo.

ISBN 80-7185-634-7
Hadravová, Alena – Hadrava, Petr, vázaná, 165×230, 152 stran, 289 Kč
Podrobnosti a objednávka:
http://www.paseka.cz/80-7185-634-7.html








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.