Paradoxy Eganovy knihy Axiomat (2)

Člověk |

Podstata Přetavení není jasná, každý ze systémů ostatně událost vysvětluje jinak. Snad došlo k překonání nějaké kritické početnosti celkové populace, po které spolu začaly mentální obsahy bezprostředně interferovat. Nejprve nastal chaos, to, jaká oblast pak propadla jaké víře, nejčastěji souviselo s tím, jaké názory zde převládaly původně. V první fázi se ještě lidé mohli mezi jednotlivými územími stěhovat i podle toho, jaký názor jim více vyhohoval, pak však jednotlivé oblasti více či méně zatuhly. Vědecká terminologie hovořila přitom o různých samoorganizujících se systémech a proměny různých oblastí víry chápala jako obdobu celulárního automatu.




Stručně si představíme několik myšlenkově podnětných povídek a idejí z Eganovy knihy Axiomat, na které se nedostalo v předešlém článku.

(Opět doporučení: Pokud se při četbě tohoto článku budete cítit Eganem zaujati, zvažte, zda by se nevyplatilo spíše přestat číst obsahy povídek a vychutnat si vlastní knihu.)

Povídka "Únos" popisuje, kdy je hlavní hrdina vydírán kvůli tomu, že někdo pořídil "softwarový sken" jeho manželky a nyní ji trýzní ve virtuálním světě. Hrdina raději platí za to, že software podle slibu vyděrače nebude nic cítit. Jeho vlastní "skutečné" ženě se to kupodivu příliš nelíbí.
On: "Jak bych mohl hodit přes palubu někoho, kdo je vystavěn ze stejných důvodů, proč miluju tebe?"

Ona: "A to je všechno, co podle tebe jsem? Představa v tvojí hlavě?"

Povídka "Učím se být sám sebou" popisuje svět, kdy lidé mají v mozku maličké "drahokamy" – diamantové krystalky, do kterých se nahrávají jejich reakce tak, aby krystal posléze dokázal řídit mozek i tělo úplně identickým způsobem. Posléze dojde k "přepnutí" a odstavení organického mozku. Lidé se tímto způsobem stávají nesmrtelnými (zbytek těla lze vyměňovat průběžně). Samozřejmě se řeší obvyklé problémy identity: Aby třeba nedocházelo k podvědomému "podezírání", rodiče třeba řeknou dětem o svém přepnutí až po pár letech, manželé se jdou přepnout spolu atd.
V případě hrdiny dojde ovšem k odchylce – drahokam a organický mozek se od sebe začnou odlišovat. Hrdina najednou zjistí, že neovládá své tělo, protože to dělá něco jiného, než by on chtěl. Jak je to možné – no, příběh je totiž od této chvíle vyprávěn drahokamem :-). (Až do přepnutí je drahokam pasivní.) Drahokamu je jasné, že pokud by se na odlišnost přešlo, musel by být přeprogramován. Drahokam se proto snaží maskovat, hrdina se ostatně chce nechat přepnout už velmi brzy.
"Happy end" :-). Drahokam se neodhalen dočká, ihned po přepnutí se rozejde s hrdinovou dívkou, ke které sám nic necítí, etc.

Závěrečný příběh "Nestabilní dráhy v prostoru lží" pak popisuje svět, který zkolaboval do jakýchsi "center mentální indoktrinace". Jinak řečeno, všichni jsou nuceni věřit tomu, co v jejich okolí převládá (přitom to ani nevnímají jako cosi vnuceného zvnějšku, ale jako svoji vlastní víru).
Civilizace se po tzv. Přetavení v roce 2018 rozpadla např. na enklávy křesťanů, buddhistů či racionalistů-skeptiků (zde je pojato prostě jako jedna z věr, skeptikové by zřejmě nesouhlasili). Nicméně racionalistům i ostatní skupiny přeznívají jeden prim – mají zřejmě nejlepší slovník. A tak i ostatní používají právě "vědeckou" terminologii. "Racionalisté mají nejlepší žargon."
Podstata Přetavení není jasná, každý ze systémů ostatně událost vysvětluje jinak. Snad došlo k překonání nějaké kritické početnosti celkové populace, po které spolu začaly mentální obsahy bezprostředně interferovat. Nejprve nastal chaos, to, jaká oblast pak propadla jaké víře, nejčastěji souviselo s tím, jaké názory zde převládaly původně. V první fázi se ještě lidé mohli mezi jednotlivými územími stěhovat i podle toho, jaký názor jim více vyhohoval, pak však jednotlivé oblasti více či méně zatuhly. Vědecká terminologie, kterou, jak bylo řečeno výše, používali i příslušníci ostatních věr, hovořila přitom o různých samoorganizujících se systémech a proměny různých oblastí víry chápala jako obdobu celulárního automatu.
Hrdinové povídky patří ke skupině, která ale nepatří do žádné oblasti. Naopak cestují mezi různými oblastmi (např. mezi "geomantií čínské čtvrti, západním liberálním judaismem a hedonismem přicházejícím ze severu") a když zjistí, že na ně některá začíná mít přílišný vliv a hrozí je přitáhnout do epicentra/spádové oblasti (hovoří se zde o "vábničkách"), dají se na druhou stranu. Procházejí periferiemi a prakticky neosídleným územím nikoho, které od sebe odděluje jednotlivé spádové oblasti. Přitom je zábavně popisováno, jak jim během cesty různá víra přichází různě pravděpodobná až absurdní.
Pointa ovšem je, když se nakonec ukáže, že celá cesta mezi indoktrinovanými skupinami a potřeba nepatřit do žádné oblasti je ve skutečnosti indoktrinace jako každá jiná. Hrdinové se pohybují v přesně určených drahách podle popsatelného matematického algoritmu, ne podle nějaké své svobodné vůle, respektive si to jenom namlouvají – podobně jako i ostatní.
"To, že jsme celá léta zůstali mimo spádová území, není dílem štěstěny – a není to ani zásluha naší šikovnosti. Padli jsme do zajetí vlastní vábničky…"
(Mj. narážka na to, že avizovaná nezávislost je vlastně se závislostí totožná. V popírání systémů je také nutně systém atd. V tomto konkrétním případě zní prostě algoritmus nějak ve smyslu "pokud je zdroj A blíže než X, vydej se pryč od něj" :-)).

Na závěr: V těchto dvou článcích jsme představili 6 povídek, v Axiomatu jich je však celkem 14. Rozhodně má tedy stále smysl přečíst i celou knihu.

Greg Egan: Axiomat, AF167, Kuřim, 1998








Související články




Komentáře

27.07.2014, 03:12

.... thank you!...

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.