Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Jako určité zárodky úvah o mimozemském životě můžeme chápat třeba víru v božstva sídlící na nebesích. Do podobné kategorie spadají i úvahy o sféře stálic (vnímaných jako místo nějak dokonalé, kam se za určitých podmínek může přenést po smrti i lidská duše) a vlastně i o všemožných záhrobích, lokalizovaných „někam jinam“. Je ale jasné, že toto ještě nejsou úvahy o mimozemském životě v moderním slova smyslu – tedy o životě ve fyzikálním vesmíru (existuje přece jen určitý rozdíl mezi ufologem a spiritistou).

Uvažovat o mimozemském životě v našich dnešních intencích začali poprvé řečtí atomisté v 5.-4. století př. n. l. Předpokládali, že v kosmu existuje nekonečný počet atomů a „světy“ vznikají jejich srážkami. Není pak žádný důvod, proč by kromě našeho světa nemohl existovat i nekonečný počet světů dalších, klidně též obydlených. K tomu se přidala i původně hérakleitovská představa o tom, že světy se mění dle toho, nakolik v nich „plane oheň“, tj. procházejí obdobím vzniku, rozkvětu a zániku (tak, jak se vzájemně přeskupují atomy). Světy jsou obyvatelné pouze v určité fázi – to je mimochodem vlastně docela moderní představa.

Celkem zábavné je, že už první filozofové byli přesvědčeni, že žijí již v sestupné fázi našeho světa (tolik k úvahám o přicházejících krizích a neodvratných kolapsech). Pro naše téma je ale zajímavé i to, že vlastně nebylo úplně jasné, co se přesně těmi „jinými světy“ myslí. Mělo jít spíše o jiná slunce a planety, nebo o paralelní vesmíry? (Podobné úvahy konec konců existují v moderní kosmologii, kdy se třeba předpokládá, že varianty multiverza s jiným počtem rozměrů neumožňují díky odlišnému působení gravitace vznik hvězd – také v tomto případě se jiným světem míní spíše paralelní vesmír než sousední planetární soustava.)
Řecký atomismus byl ale zatlačen učením Aristotelovým o konečném vesmíru a „nebeských sférách“. Země byla v tomto vnímání zcela jedinečná (ne nutně v kladném slova smyslu, ale třeba i jako kosmická skládka), rozhodně ne jednou z mnoha planet. Debaty o jiných světech tak na nějakou dobu ustaly. Když Lukiános psal své fantastické cestopisy, kde vystupují i obyvatelé Měsíce, měl spíše v úmyslu vytvářet zábavné hříčky (třeba ve stylu Gulliverových cest), než nějak seriózně uvažovat o mimozemšťanech. To platí i pro některá další antická díla.

Pokračování těchto úvah se objevilo ve středověku a bylo spojeno se spory o všemohoucnost Boží a její podobu. Mohl všemohoucí Bůh stvořit více světů? A pokud ano, proč tak neučinil? A neučinil tak opravdu? Po poměrně dlouhou dobu bylo možné s těmito myšlenkami experimentovat víceméně bez nebezpečí. O nekonečném množství světů byl přesvědčen například kardinál Mikuláš Kusánský. Přesto však myšlenka cizích světů a mimozemšťanů nebyla ve vztahu k náboženství prosta konfliktů…

Zdroj: Stevej J. Dick: Život v jiných světech, Mladá fronta, Praha, 2004

Pokračování:

Počátky úvah o mimozemském životě (2): Měsíční moře

autor Pavel Houser