Student World

Mezinárodní tým psychologů zkoumal v amazonském Munduruku představy místních obyvatel o číselné ose. Zdejší Indiáni jsou prakticky negramotní a nedotčení vzděláním. Mají jen velmi malou zkušenost s pravítkem, mapami či grafy, jejich jazyk je chudý na matematické pojmy (nicméně co se týče počítání, je "normální", nejde o extrémní jazyky s počítáním ve stylu 1, 2, mnoho).

To, co tito indiáni sdílejí v oblasti matematicky s námi ostatními, bychom tedy mohli pokládat za biologické danosti. Rozdílné pohledy naopak vypovídají o kulturní povaze příslušné představy.
Výzkum se zaměřil na souvislost mezi chápáním čísel a prostoru, respektive vzdálenosti. Místním obyvatelům nedělala žádný problém představa číselné osy, samotné spojení mezi číslem a délkou je tedy zřejmě univerzální.
Nicméně když Mundurukové umístili na jeden konec osy jedničku a na druhý desítku, další čísla neřadili lineárně, ale spíše logaritmicky. Větší čísla nahušťovali, takže třeba desítku umístili na ose od 1 do 100 doprostřed (ono nakonec náš zápis také svádí k představě, že 10 je uprostřed mezi 1 a 100). Vzdálenost mezi čísly chápali jako jejich poměr, ne rozdíl.
Ti, kdo byli přece jen nějak vzděláni nebo ovládali ve větší míře portugalštinu, zacházeli s číselnou osou podobně jako my. Údajně se vyslytly i případy, kdy někdo zobrazil portugalské číslovky na ose lineárně, ale ty samé číslovky v domorodém jazyce nebo počty vyjádřené shlukem teček logaritmicky. Testy byly prováděny hluboko v Amazonii pomocí notebooku napájeného solárním článkem.
Samozřejmě, že s tímto přístupem k chápání čísel a vzdáleností je obtížné něco měřit, sestavovat mapy (alespoň našeho typu) apod. Tato část matematiky není tedy nespíš součástí našich "genů", musela asi nejprve vzniknout, k čemuž tedy došlo nezávisle na sobě na řadě míst světa.
Když byl podobný výzkum proveden v Bostonu, dospělí samozřejmě čísla řadili lineárně a děti v podstatě též. Jenže jakmile se namísto čísel mělo pracovat třeba se zvukovými sekvencemi, projevil se i zde sklon k logaritmickému chápání vzdálenosti (původní článek bohužel neupřesňuje, jak to probíhalo). Dokonce i při práci s čísly, které byly vyjádřeny pomocí příliš mnoha teček, než aby tento počet šel spočítat či hrubě odhadnout, ujíždělo "mapování" k logaritmickému přístupu. Možná toto chápání čísel-vzdáleností sdílíme i se šimpanzi.
Naopak podobně jako my chápali Mundurukové velikosti ploch a úhlů.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámka: Náměty na další experimenty. Jak budou přírodní národy nebo šimpanzi dělit předměty na nestejné díly mezi více zájemců? (Dejme tomu, že zájemce stojící nejvýše v sociální hierarchii dostane největší počet.)

Viz také:
Početní soustavy v dávné minulosti – i u zvířat
Kost z Ishanga (možná jde o doklad nejstarší matematické hry; bohužel si tím zdaleka nemůžeme být jisti)

autor Pavel Houser