DNA tučňáků je v rozporu s rychlostí tikotu molekulárních hodin

Aktuality | 24.11.2009

Z tučňáků, kteří zemřeli v Antarktidě před asi 44 000 lety, se podařilo získat vzorky mitochondriální DNA. To samo o sobě není nijak zvlášť pozoruhodné, nicméně studium sekvencí zpochybnilo v současnosti používané datovací metody, respektive příslušnou „kalibraci“.

Sdílet

Současné testy DNA stáří na základě rozdílů sekvencí možná značně podhodnocují, a to o celých 200-600 %.

Podle analýzy DNA se stanovují různé evoluční stromečky, respektive datum, kdy došlo k oddělení dvou druhů. Nové výsledky ale vedou k možnosti, že alespoň pro nedávné období by se tato „větvení“ mohla posouvat dále do minulosti. Samozřejmě je otázka, zda u tučňáků nedochází k nějaké anomálii (ale proč? autoři studie o tom pochybují).

Vědci mají k dispozici téměř kompletní mitochondriální DNA z kostí tučňáků zmražených v mnoha vrstvách antarktickém ledu. Fyzikálními metodami je stáří těchto kostí určeno celkem spolehlivě na 250 let až 44 000. Kdybychom ale datum smrti měli stanovit podle míry podobnosti sekvencí, vyšla by úplně jiná (menší) čísla, uvedl Dee Denver z Center for Genome Research and Biocomputing na Oregon State University.

Do doby, než se záležitost vyjasní, by se genetické analýzy měly podle autorů být brány pro datování evolučních událostí za bernou minci jen tam, kde takto získaná data potvrzuje nezávisle i fosilní záznam. Respektive – datování má relativní význam, stále můžeme porovnávat data vůči sobě navzájem, zpochybněna je však absolutní kalibrace, rychlost tikotu molekulárních hodin.

Zdroj: Eurekalert

autor Pavel Houser