Student World

Viz také: Křeščak a konec středověkých rytířů

Kniha Čas stoleté války začíná 10 let po Křeščaku bitvou u Poitiers a dále zahrnuje období až do konce konfliktu, tedy je zde popsáno i velké anglické vítězství u Azincourtu, obléhání Orleansu a zásah Johanky z Arku. Kniha popisuje i kariéru známého masového vraha a (předtím) Johančina pobočníka Gillese de Rais, dvě kapitoly si všímají i událostí v jiných částech Evropy: Jedna popisuje křížové tažení Zikmunda Lucemburského proti Turkům, které skončilo porážkou u Nikopole, další se věnuje konfliktu mezi Polskem a Řádem německých rytířů. K informacích z těchto kapitol se zde ještě vrátíme, zde však stojí za zmínku srovnání Křeščaku a dalších velkých bitev Stoleté války, tedy u Poitiers a Azincourtu.

Opravdu zajímavé je, že průběh všech těchto bitev připomíná Křeščak, zvláštní tedy je, jak se francouzští vojevůdci naprosto nepoučili. Vždy šlo o útok proti připraveným a částečně i opevněným Angličanům. Francouzská strana měla vždy početní převahu, Angličané byli „přemanévrováni“, z posledních sil uzavřeli obranné postavení. A francouzská těžká jízda se vždy pustila do bezhlavého útoku proti lukostřelcům, který skončil katastrofálně. Namísto doražení slabšího protivníka tedy vždy velká anglická vítězství.

Je s podivem, jak se opakovalo stále stejné selhání v taktice, když už se ukázala nefunkčnost tohoto způsobu vedení boje. Z dalšího pohledu je pak paradoxní, že prakticky všechny velké bitvy skončily triumfem Anglie, a přitom celkový výsledek války pro ni byl porážkou a vedl ke ztrátě téměř všech držav na francouzském území.

Jak je pak možné, že Francouzi nakonec zvítězili? Samozřejmě, že svou roli hrála stálá početní převaha na francouzské straně, vnitřní spory v Anglii, kdy například parlament odmítl vojska ve Francii platit, takže na anglické straně se občas projevovala až prakticky ztráta zájmu o celý konflikt (je samozřejmě otázka, zda se válka, byť třeba zrovna vedená úspěšně, z finančního hlediska vůbec vyplácena). Nakonec však Francouzi i změnili taktiku.

Střelné zbraně používaly obě strany, nicméně dělostřelectvo i první ruční plané zbraně na konci války nasadili ve větší míře Francie. Zatímco většina války by se dala chápat jako triumf lučištníků nad okovanými rytíři, její závěr byl zřejmě vítězstvím palných zbraní nad lukem.

Zdroj: Jiří Kovařík: Čas stoleté války, Mladá fronta, Praha 2006

Poznámka: Ostatně roku 1453, tedy v téže době kdy končila Stoletá válka, se účinnost střelných zbraní projevila i na druhém konci Evropy, kdy osmanská děla vystřílela průlom v hradbách Konstantinopole…

autor Pavel Houser