Student World

Software dnes porazí člověka v šachách, programy píší knihy, dokazují matematické věty a porážejí člověka ve znalostních soutěžích typu Riskuj. Překvapivě se ukazuje, že počítače dnes ale nejsou „šikovné“ – zvládají digitální reprezentaci, nikoliv pohyb v reálném světě. A tak, když chcete, aby nějaký robot sehrál partii, kdy bude fyzicky pohybovat figurkami (třeba pomocí různách prstů) na běžné šachovnici, najednou to moc nejde.

Viz na toto téma podrobněji Computerworld.cz.

Fyzická nápodoba se jakoby ukazuje větší problém než samotná manipulace se symboly. Proč kolem nás neběhají androidi nebo robotičtí psi? Jedno z možných vysvětlení je, že to nepředstavovalo zásadnější výzvu (pomineme-li automatickou manipulaci v provozních systémech, ale takové roboty předcházely počítačovému věku). Robot, který tahá šachovými figurkami, ale tahy mu diktuje člověk, nikoho moc nezaujme. Identifikujeme se s našimi duševními, ne fyzickými vlastnostmi – asi jako každý bez problému připustí, že gepard je rychlejší než clověk. Ale může to být i tak, že právě fyzické interakce, „vtělení“, představují pro vývoj umělé inteligence cosi zásadního (to má k šachovým programům vztah jen volný, ty se nijak nesnaží napodobovat inteligenci).

Mimochodem, jeden „šachový robot“ existoval opravdu už dávno. Na čistě mechanickém, respektive magnetomechanickém principu (čidla pod políčky šachovnice) dokázal systém dát mat králem a věží králi. (Neověřeno z dalších zdrojů, viz Wikipedia.cz – El Ajedrecista.) Vůbec zde zřejmě neexistoval oddělený program, byl implementován přímo v hardwaru. V jistém ohledu fascinující.

autor