Student World

Teorie mysli v tomto případě znamená naše přesvědčení o tom, že i jiní lidé mají nějaký vnitřní svět, motivace a informace, které mohou být odlišné od našich vlastních; mohou se mýlit. Přesvědčení o jedinečné mysli ostatních nám spolu nějak rozumně komunikovat – a také se klamat.

U dětí se teorie mysli objevuje asi kolem 4 let, což se zjišťuje „testem s panenkami“ (kde si X myslí, že je Y? – panenka X přitom v přehrávané scénce nebyla přítomna, když byl předmět Y schován). Předpokládalo se, že děti existenci cizích myslí především odpozorují z toho, jak se dospělí chovají, z výrazů obličeje a gest.

Dobře, ale co lidé od narození slepí? Není důvod, proč by teorii mysli nemohli mít i oni. Pokud by se u slepých lidí ale vyvinula jiným mechanismem, pak by při přemýšlení tohoto typu (o mysli a motivech dalších lidí) možná aktivovali jiné části mozku než vidící.

Rebecca Saxe a její kolegové z MIT provedli sledování mozkové aktivity dobrovolníků. Mezi skupinou lidí od narození slepých a vidícími ale nebyl žádný rozdíl. Z toho se zdá, že způsob vytváření teorie mysli tedy nezáleží na vizuálním pozorování, ale spíše za ním stojí jazyk. (To samo o sobě není překvapivé, protože klameme opět především jazykem.)

Ukázalo se, že s teorií mysli mohou mít proto problémy lidé od narození hluší, zvlášť když používají jen jednoduchý znakový jazyk. Vědci zjistili, že v Nikaragui žijí neslyšící v jakési komunitě. První generace žijící zde od 70. let používala jen základní znakový jazyk, další příchozí (poznámka: fungování komunity je poněkud nejasné, děti se přece rodí asi slyšící a co s nimi?) si ho obohacovali o další výrazy – asi jako když se jazyky pidžin stávají v další generaci „plnohodnotnými“. Starší lidé měli v testech typu false-belief mnohem větší problémy…

Zdroj: New Scientist

autor Pavel Houser